Historie
Hořčice patří mezi nejstarší písemně zaznamenané koření vůbec.
Zmínka o tomto vysoce aromatickém koření je totiž zapsána v již
Sanskrtských záznamech, které byly psány v dobách 3 000 let př. n. l..
Prvními propagátory produktů z hořčičných semínek byly staří
Římané, kteří semínka drtily spolu s kyselými ovocnými šťávami za
vzniku husté šťávy. Této šťávě dali název mustum ardens, což
v překladu znamená “šťáva s palčivou chutí“. Právě odtud si
hořčice získala svůj anglický název mustard či francouzský název
moutarde. Jsou to právě Římani, díky kterým pojídáme hořčici tak, jak
jí dnes známe. Postupem času došlo k doputování receptur do oblasti
Galie. Odtud do celé Evropy a dalších částí světa. Kromě kořenících
vlastností měli hořčičná semínka i jiná využití.
Původ a pěstováni
Tato jednoletá rostlina je původem z Indie, kde je hojně pěstována
doposud. Jedná se o olejninu dorůstající do výšky skoro jednoho metru.
Kvete menšími žlutými květy, které jsou uspořádány do hroznovitých
květenství. Plody hořčice jsou kratší šešule prorostlé drobnými
chloupky. Uvnitř šešulí se nacházejí hořčičná semínka žluté barvy,
která jsou sklízena ve stavu plné zralosti.
Složení a vlastnosti
Hořčičná semínka jsou bohatým zdrojem širokého spektra enzymů,
vitamínů a minerálních látek. Z obsažených biologicky aktivních látek
je za hlavní účinnou látkou hořčice považován glykosid zvaný
sinalbin.
Přirozeně bezlepková superpotravina.
Návod k použití
Semínka žluté hořčice mají široké využití. Při přípravě pokrmů
lze použít semínka celá nebo mletá. Celá semínka hořčice přestavují
ideální surovinu pro přípravu láků používaných při nakládání
zeleniny. Vhodné jsou také při přípravě omáček a nakládání masa.
Pražená semínka mají pikantní lehce oříškovou chuť a lze jimi obohatit
různé zeleninové či luštěninové pokrmy. Prášek z mletých semínek je
neodmyslitelnou součástí domácích hořčic.
Původ
Velká Británie