Pre mňa tento olejček nesie hlboký odkaz- cesta k sebe, sebapoznanie…pou­žívam do kúpeľa, alebo len tak na večerný relax. Vôňa je veľmi príjemná a zopárkrát som ho mala na sebe ako parfum.

Toto je tak, keď si vás olej doslova privolá. Mňa si pritiahol v čase, kedy naozaj som sa cítila akoby v cudzom tele, vedela som, že moje reakcie sú prehnané, ale nešlo to zastaviť.. Kúpila som si niekoľko EO, niektoré priamo majú slúžiť ako parfum. Ale tento olejček je momentálne mojim naj parfumom. Cítim v ňom proste seba. Pri prvom nádychu som mala pocit, akoby som seba, ale tu tvrdohlavý, stiahla ku zemi. Pritom mi ta vona bola blízka, naozaj ako vôňa mojej pokožky, absolútne nerusiva, ani neviem, že ju mám. No prišli zmeny, začala som viac počúvať a menej rozprávať. Ešte stále bývam prekvapená, čo so mnou EO dokážu. Aj tento EO je v podstate jeden malý zázrak vo fľaštičke.

INTUÍCIA, SEBAREFLEXIA, PRIZNANIE – V dnešnom zrýchlenom životnom tempe nemáme dostatok času na sebareflexiu, sebaspoznávanie a vlastnú tvorivosť, ktorá by nás napĺňala netušeným šťastím. Odhoďme zábrany a buďme úprimní sami k sebe. Nepremýšľajme nad svojou minulosťou, ani budúcnosťou ALE užívajme si prítomný okamih. Zmes EO Confession nám bude tým najlepším pomocníkom a sprievodcom zároveň.

Prenádhernú vôňu tohto esenciálneho oleja síce neviem zazdielať, tak vás aspoň prevediem vlastnými skúsenosťami s týmto esenciálnym olejom 🌱 vo videu.

https://youtu.be/1ymmGYHyr78

Páči sa 🙂🌸

Tento EO je můj nový objev, uklidňuje, voní příjemně a jako parfém je dokonalý. Hned se mě lidi kolem ptali, co to mám za krásnou vůni. Baví mě z EO tvořit, dělá mi to radost a hezčí den. Tyto mini rollonky hodíte do kabelky nebo do kapsy a máte svou oblíbenou vůni vždy s sebou 🙏🪐

Krásný večer, přeji, hned ze začátku bych se chtěla přiznat. Jsem zbabělec. Konfrontace s lidmi mně neskutečně stresují, proto pokud mám tu možnost čelit svým chybám či se jim zkusit nějak vyhnout, nehledě na ony rozsáhlé popáleniny, které mi toto jednání přivodilo v minulosti, stejně si s největší pravděpodobností zvolím útěk, přestože vím, že mně onen vtíravý pocit viny stejně dostihne a bude mně mučit mnohem déle, než by trvalo se svým chybám postavit. Jeden takový problém jsem řešila donedávna… přesněji do včerejšího dne. Abych to shrnula, byla jsem součástí jedné textové rpg skupiny, než mi vesmír umožnil potkat se s člověkem, kterého mé srdce hledalo už velmi dlouho. Zároveň se v mém životě děly všemožné změny, některé pro mého pohodlného ducha příjemné, některé ne tak úplně. Došlo to do stadia, když jsem se rozhodla tuto skupinu opustit, slíbila jsem, že všechny hry řádně ukončím, že zůstanu v kontaktu, poděkovala jsem za vše, co mi naše online přátelství dalo a rozloužila se. Čas náhle začal utíkat až příliš rychle. Raději jsem ho trávila příjemnějšími věcmi, než odepisováním na hry, které ho vždy zabraly až příliš. Ony slíbené dva týdny se změnily v měsíc, měsíc ve dva a tak dále. Pocit viny mně kousal do pat téměř každý den, neustále se mně snažil dohnat ke zodpovědnosti a férové cestě, po které se v životě snažím jít. A tak snadné, jak se mohlo zdát prostě se přihlásit, omluvit se a nějak situaci vyřešit, strach z konfrontace, z toho, co mi řeknou, z toho, jak provinile se budu cítit, každým dnem narůstal, až pro mně bylo nemyslitelné vůbec otevřít zprávy od mých přátel, abych si přečetla, co mi napsali. Ať už se to zdálo jako povzbudivé zprávy, v duchu jsem za každým pěkným slovem viděla výčitku, tudíž jsem zprávy všech ignorovala a celou minulost se snažila vytěsnit. Nepovedlo se. Nelze utíkat před problémy. A už vůbec nelze utíkat dlouho, pokud jsou zahrnuti lidé, na kterým vám záleží. Vystupovat ze skrýše své komfortní zóny, čelit zkouškám, které vám život připraví, o tom je žít, protože jedině tehdy si člověk uvědomí, jak odlišný pocit je žít a jenom přežívat. Uplynuly čtyři celé měsíce od doby, co jsem přestala komunikovat, a ke konci nebylo dne, kdy bych nemusela svádět vysilující boj se svou vinou. Vím, může to znít malicherně, ale i drobné věci dokáží z dravé šelmy udělat vystrašené kotě. Nakonec jsem však opět dostala šanci rozhodnout se správně. Drobný slet událostí, kde při jediném kroku jinak bych nejspíš doteď utíkala ve strachu se zastavit. Potkala jsem člověka, který mi z první ruky představil firmu Bewit. Společně s ním jsem se zúčastnila úterní prohlídky, kde jsem se také setkala s Confession. Chvíli jsme se s oním člověkem bavili o významu tohoto slova a významu této směsi v jeho životě. Ovšem nebylo to ani potřeba. Sotva se mi tato směs esenciálních olejů dostala do ruky, věděla jsem, že právě tohle jsem měla najít. Presně tehdy na onom místě. Onen člověk, kterého pro sebe nazývám přítelem, mi namazal trochu na vnitřní stranu obou zápěstí. Okamžitě po přičichnutí jsem byla pohlcená příjemnou, avšak lehce zvláštní vůní. Ale nebylo to o tom, že jen ´voněla krásně´ ne, bylo to o tom pocitu, který ve mně ona vůně vyvolávala. Jemné ujištění, že při čelení svým chybám nejsem sama. Pocit stejný, jako pokaždé, co si uvědomím, že jsem na správné cestě. Na té, po které mám jít. Ten večer jsem však vlezla po příchodu z prohlídky do sprchy a ulehla ke spánku. Stále jsem se necítila na řešení svých problémů, byť jsem se díky oné zkušenosti cítila o něco statečnější. Ten pravý zázrak však nastal až ráno. Abyste to pochopili, jsem spáč a potřebuju alespoň 8 hodin, jinak den nezvládám bez usínání. To ráno jsem se však vzbudila sama, lehce po 2 hodině raní. Potřebovala jsem na záchod a běžně bych vykonala potřebu a šla dále spát, tentokrát jsem se však rozhodla pro pravý opak. Přičichla jsem k zápěstí a k mému údivu byla vůně oné směsi i přes včerejší dlouhou sprchu stále stejně silná, jako v tu chvíli, kdy jsem si k ní přičichla poprvé. Chvíli jsem zůstala zabořená s nosem na své kůži a jen vnímala onen pocit, který mně pohlcoval stejně jako den předchozí. A netrvalo dlouho a já se konečně rozhodla zkoncovat s útěkem a postavit se svému strachu čelem. Sedla jsem k počítači, připojila se do skupiny a začala úpřímně ze srdce psát svou omluvu kolektivu, který mi dal domov, když jsem ho potřebovala. Jako by mi ze srdce spadl kámen. Ale neklepala jem se, cítila jsem se v bezpečí. Pocit provinění jako by nebyl schopný se ke mně víc dostat. Večer jsem se pak tedy přihlásila podruhé, abych konečně zodpovědně sklidila to, co jsem zasela. Nečekala jsem odpuštění za své chování, ale má omluva byla upřímná. Přesto jsem však v duchu věděla, že jsem minula člověka, kterému jsem svým chováním ublížila nejvíc. Avšak byla to už věc, kterou jsem byla schopná nějakým způsobem utišit. A právě zde přichází ta magická část. Tedy… věřím, že může mít prosté logické vysvětlení, avšak já ji jako magickou vnímám. Když jsem si totiž v noci před spánkem přičichla k zápěstím, ona vůně stále přetrvávala. Nebyla už ani zdaleka tak silná, jako ráno, ale byla stále tam. A právě v té chvíli jsem plně pochopila, proč tomu tak bylo a jakou komunikaci se se mnou tento lék snažil vést. Otevřela jsem mobil a na messengeru stále svítila ona červená ikonka s nepřečtenou zprávou. Byla to ta osoba, jíž jsem ublížila nejvíc a jejíž zprávy jsem stále neměla odvahu si přečíst. Zhluboka jsem se nadechla, ale jakmile jsem klikla na její ikonku, zjistila jsem, že ten den všechny nepřečtené zprávy smazala… Upřímně netuším, zda se mně tím vesmír rozhodl chránit či zda mi tím chtěl udělit lekci. To, co ve zprávách bylo obsaženo, již nejspíš nikdy nezjistím. Ale cítím se v míru sama se sebou a vším, co jsem svým chováním napáchala. Došla jsem k pokání, konečně jsem byla schopná se omluvit, po čemž jsem celou tu dobu toužila, zalepila jsem trhliny v přátelstvích, která se rozhodla zůstat, a rozloučila se s těmi, pro které to byl již konec. A v oné chvíli, kdy jsem opět odložila mobil a přičichla si k zápěstím, vůně byla pryč. Její esence, jako by byla jen pouhou vzpomínkou z předchozího dne. Čichala jsem, co to dalo, ale cítila jsem už jen vůni svého těla. A já věděla, že právě tehdy, v oné chvíli, jsem uzavřela jednu kapitolu svého života tak, jak to mělo být. Confession mně navedlo opět na správnou cestu. Když jsem měla oči zalepené strachem, jemnými náznaky mi ukázalo cestu ven, ne skrz oči, ale skrz ducha. Neříkám, že tak, jak tato látka pomohla mi, stejným způsobem pomůže i vám, koneckonců každý jsme jiný, potřebujeme jiný přístup a jinak vnímáme náznaky kudy kam jít. Věřte však, když pokorně požádáte, vždy vám bude dáno, možná jinak, než byste čekali, ale bude. A možná, že někdy to, co chceme, není to, co skutečně potřebujeme. Proto se snažme mít oči zavřené a lépe vnímat svět kolem nás. Děkuji rodině Bewit a děkuji Confession, že mně naučili stavět se svým problémům zpříma. Opravdu moc to pro mně znamená. S přáním krásného zbytku dne a především hodně zdraví a štěstí do roku tohoto i příštích, Keirou

Pro podporu práce na sobě jsem si objednala olej Confession a jsem max spokojená. Spoustu věcí vidím v jiném úhlu než dřív, otevírám se změnám, kterých jsem se dříve bála. A ta vůně je za mě TOP. Používám každý den, díky za skvělého společníka :-)