Tekuté zlato Středomoří: příběh olivového oleje od starověku dodnes

20. 10. 2026

Olivovník provází obyvatele Středomoří už tisíce let. Olej z jeho plodů sloužil jako potravina, ceněná obchodní surovina, palivo do lamp i součást každodenní péče. Civilizace se střídaly, způsob života se proměnil, olivový olej ale zůstal. Vydejte se s námi po jeho stopách a zjistěte, k čemu jej lidé používali v minulosti, co z těchto tradic přetrvalo dodnes a podle čeho vybírat kvalitní olivový olej.

V tomto článku se dočtete, jak olivový olej používali lidé ve starověku, jak se jeho tradiční využití promítá do současnosti, podle čeho vybírat kvalitní extra panenský olivový olej a jak si jej jednoduše vychutnat v receptu inspirovaném Středomořím.

Olivovník: strom, který přežívá celé civilizace

Olivovník evropský (//Olea europaea//) je stálezelený, pomalu rostoucí strom z čeledi olivovníkovitých. Dobře se přizpůsobil horké a suché krajině, kde na rozdíl od mnoha jiných druhů rostlin prospívá. První olivy plodí až po dvaceti a více letech, některé exempláře se mohou dožívat stovek let. Dokonce i velmi staré stromy mohou dál vytvářet nové výhonky a plodit.

Lidé divoké olivy sbírali už dávno před vznikem prvních velkých středomořských civilizací. K cílenému pěstování olivovníků začalo podle archeologických nálezů docházet před více než šesti tisíci lety ve východním Středomoří. Odtud se jejich pěstování postupně šířilo dál. 

Féničané rozšířili díky svým objevitelským a obchodním plavbám olivovníky do celého středomořského regionu, na Krétu, do Řecka a později do dalších oblastí na pobřeží Středozemního moře. Spolu s olivovníky cestoval i jejich nejcennější produkt – olej. Ten se stal nejen nepostradatelnou součástí starověkých domácnosti, rituální pomůckou, ale také cennou obchodní komoditou.

Olivový olej patřil vždy na stůl

Chléb, olivy, luštěniny, zelenina, ryby a olivový olej. To jsou jednoduché suroviny, které tvořily po celá staletí základ středomořské kuchyně. Mnohé z nich v ní najdete dodnes. Olivový olej se tradičně používal přímo za studena, k dochucování hotových jídel i k přípravě dalších pokrmů. Pomáhal také uchovávat některé potraviny, například sýry, bylinky nebo zeleninu.

Právě jednoduchost zůstává jednou z jeho největších předností i dnes. Zakápněte jím čerstvý salát, přidejte jej do marinády, bazalkového pesta nebo luštěninové pomazánky. Využijete jej také při vaření či pečení. Kvalitní extra panenský olivový olej přitom nepotřebuje složité kombinace. Někdy mu stačí jen čerstvé pečivo, špetka soli a pár tahů mlýnkem s pepřem.

Vyzkoušejte: středomořský salát s olivovým olejem

Budete potřebovat:

Zeleninu nakrájejte na větší kousky a lehce promíchejte. Přidejte olivy a rostlinný sýr. Salát zakápněte extra panenským olivovým olejem, přidejte špetku jemně mleté růžové himálajské soli a čerstvě namletý bílý pepř. 

Nakonec můžete přidat čerstvé oregano, bazalku nebo několik kapek citronové šťávy. Jednoduchý recept nechá vyniknout jednotlivé suroviny přesně v duchu tradiční středomořské kuchyně.

Doprovázel péči o tělo

Ve starém Řecku měl olivový olej své místo i tam, kde bychom dnes hledali sprchu a kosmetickou taštičku. Řečtí atleti si před cvičením potírali tělo olejem. Po výkonu pak vrstvu oleje, potu a nečistot odstraňovali zahnutou škrabkou zvanou strigil. 

V kombinaci s aromatickými látkami, pryskyřicemi a bylinnými výtažky se používal také jako základ různých vonných směsí, mastí a kosmetických přípravků. Řekyním, Egypťankám a Římankám sloužil k odstraňování líčidel a k péči o pleť, pokožku celého těla a vlasy. Tradice nezmizela ani v moderní době. Olivový olej se dodnes používá jako kosmetická surovina, najdete jej například v pleťových či tělových krémech.

Co se za tisíce let změnilo?

Na první pohled mnoho. Místo kamenných lisů nastoupily moderní technologie, olej cestuje po celém světě a jeho vlastnosti dnes dokážeme přesně analyzovat v laboratoři.

Princip ale zůstává stále stejný: olivy je potřeba sklidit, zpracovat a oddělit z nich olej. U panenských olivových olejů probíhá získávání oleje mechanickými postupy bez procesu čištění, tzv. rafinace. Nejkvalitnější oleje jsou lisované za studena, kdy v nich zůstává maximální množství přirozeně se vyskytujících látek. 

Právě způsob zpracování, stav použitých oliv, čas mezi sklizní a zpracováním i následné skladování mají na výsledný olej zásadní vliv. Dnes navíc nemusíte kvalitu posuzovat jen podle chuti. Pomoci mohou také konkrétní údaje.

Jak poznat kvalitní olivový olej

Vybírejte olej s označením extra panenský olivový olej. Pro tuto kategorii platí přesně stanovené parametry. Olivy se musí zpracovat do 24 hodin od sklizně, mechanicky, za nízkého tlaku a při nízkých teplotách. Během lisování se nesmí používat žádná rozpouštědla ani jiné chemikálie. Poté se olej přefiltruje, aby se zbavil zbytků oliv.

Kvalita se dá rozpoznat také v laboratoři. Podle evropských pravidel může mít extra panenský olivový olej tzv. aciditu nejvýše 0,8 % a peroxidové číslo maximálně 20 meq O₂/kg. Stanovené jsou také hodnoty dalších analytických ukazatelů, například K232 a K270. To jsou laboratorní údaje, které ukazují, jestli dochází k oxidaci. Pro extra panenský olivový olej je podle evropských parametrů limit K232 nejvýše 2,50, limit K270 je maximálně 0,22.

Při výběru si proto všímejte těchto parametrů:

  • Původ oleje: Konkrétně uvedená země či oblast vám napoví více než neurčité označení směsi olejů.
  • Datum sklizně: Pokud jej výrobce uvádí, snadněji odhadnete čerstvost oleje.
  • Obal: Tmavá láhev nebo jiný obal chránící před světlem umožňuje šetrnější skladování a zachování původních vlastností.
  • Analytické údaje: Již uvedené pojmy jako acidita, peroxidové číslo nebo hodnoty K232 a K270 poskytují přesnější informace o vlastnostech oleje.
  • Vůně a chuť: Extra panenský olej má mít ovocný charakter a nemá vykazovat senzorické vady. Může být jemný, ale také výrazněji hořký či pikantní – záleží mimo jiné na odrůdě oliv a době sklizně.

Samotná jedna hodnota vám celý příběh oleje neřekne. Čím více informací ale výrobce o původu a kvalitě zpřístupní, tím lépe můžete vybírat. 

Z Kréty až na váš stůl

Kréta patří k místům, kde se historie olivovníku píše už po tisíce let. Znalci tvrdí, že právě tady se lisují ty nejlepší olivové oleje. A právě odtud pochází také Extra panenský olivový olej BEWIT.

Jeho laboratorně ověřené parametry odpovídají stanoveným limitům pro kategorii extra panenského olivového oleje, k tomu se přidává náš důraz na šetrný způsob výroby z pečlivě vybraných oliv a správné skladování chránící olej před teplem a sluncem. Můžete si tedy být jistí, že kupujete skutečně kvalitní, poctivě vyrobený olivový olej.

Dopřejte mu prostor vyniknout. Zakápněte jím zeleninu, čerstvý chléb nebo hotovou polévku a vychutnejte si jednu z nejstarších kulinárních tradic Středomoří v její nejjednodušší podobě.

Co si z článku zapamatovat

  • Olivovník se ve Středomoří pěstuje už více než šest tisíc let.
  • Je to mimořádně dlouhověký stálezelený strom přizpůsobený suchému středomořskému klimatu.
  • Řadu jeho tradičních kuchyňských využití známe dodnes – od dochucování hotových jídel po marinády či pečení.
  • Označení extra panenský olivový olej je spojeno s konkrétními požadavky na způsob výroby a kvalitu.
  • Při výběru sledujte původ, obal, dostupné informace o sklizni a případně také analytické parametry.

Nejčastější otázky o olivovém oleji

Jaký je rozdíl mezi olivovým a extra panenským olivovým olejem?

Extra panenský olivový olej představuje nejvyšší kategorii panenských olivových olejů. Olej se získává výhradně mechanickými postupy, bez použití rozpouštědel a chemických látek a při jeho výrobě musí být dodrženy přísně stanovené chemické i senzorické požadavky. Jedním z nich je například volná acidita, která nesmí překročit 0,8%..

Označení „olivový olej“ může naopak patřit také výrobku, který obsahuje rafinovaný olivový olej smíchaný s panenským olivovým olejem. I ten má své využití, ale není příliš vhodný pro studenou kuchyni. Proto se vyplatí číst celý název na etiketě.

Musí se extra panenský olivový olej používat jen za studena?

Ve studené kuchyni je nejlepší, protože vyniknou jeho mimořádné chuťové vlastnosti a zdravotní benefity. Skvěle vynikne v salátech, dipech nebo na hotových pokrmech. Pokud je filtrovaný a nejsou v něm zbytky oliv, které by se připalovaly, je možné ho použít i při tepelné úpravě do 180 °C, není ale vhodný pro smažení. 

Středomořské národy používají v teplé kuchyni často jiné kategorie olivového oleje, například panenský, rafinovaný nebo olej z pokrutin (pomace), který má vyšší tepelnou stabilitu a neutrální chuť.

Může být kvalitní olivový olej hořký nebo štiplavý?

Ano. Hořkost a pikantnost nejsou vždy známkou vady, ale naopak hlavním znakem kvality. Patří mezi přirozené senzorické vlastnosti olivových olejů, závisí na odrůdě oliv, jejich zralosti i způsobu zpracování.

Má kvalitní olivový olej vždy zelenou barvu?

Nemá. Barva může sahat od zelených až po zlatavé odstíny a ovlivňuje ji například odrůda a stupeň zralosti oliv. Samotná barva proto není spolehlivým měřítkem kvality.

Jak olivový olej správně skladovat?

Uchovávejte jej dobře uzavřený, mimo přímé světlo a zdroje tepla. Praktická je tmavá láhev nebo jiný obal, který omezuje působení světla. Nenechávejte jej proto například dlouhodobě stát na slunné kuchyňské lince nebo těsně vedle sporáku. Vhodné ale není ani skladování v lednici, protože se zakaluje, tuhne a ztrácí chuť. Nejvhodnější je temné a chladnější místo se stabilní teplotou kolem 15-20 °C, například spíž.

Co znamená acidita olivového oleje?

Acidita patří mezi důležité parametry vypovídající o kvalitě olivového oleje a spolurozhoduje o jeho zařazení do kategorie extra panenský. Nejde o kyselost, kterou byste jednoduše poznali podle chuti. Vyjadřuje obsah volných mastných kyselin a patří mezi laboratorně sledované parametry olivového oleje. U extra panenského olivového oleje nesmí podle evropských pravidel překročit 0,8 %.



Související produkty

Předchozí článek Další článek

Esenciální olej ZDARMA