Historie

Hořčice patří mezi nejstarší písemně zaznamenané koření vůbec. Zmínka o tomto vysoce aromatickém koření je totiž zapsána v již Sanskrtských záznamech, které byly psány v dobách 3 000 let př. n. l.. Prvními propagátory produktů z hořčičných semínek byly staří Římané, kteří semínka drtily spolu s kyselými ovocnými šťávami za vzniku husté šťávy. Této šťávě dali název mustum ardens, což v překladu znamená “šťáva s palčivou chutí“. Právě odtud si hořčice získala svůj anglický název mustard či francouzský název moutarde. Jsou to právě Římani, díky kterým pojídáme hořčici tak, jak jí dnes známe. Postupem času došlo k doputování receptur do oblasti Galie. Odtud do celé Evropy a dalších částí světa. Kromě kořenících vlastností měli hořčičná semínka i jiná využití.

Původ a pěstováni

Tato jednoletá rostlina je původem z Indie, kde je hojně pěstována doposud. Jedná se o olejninu dorůstající do výšky skoro jednoho metru. Kvete menšími žlutými květy, které jsou uspořádány do hroznovitých květenství. Plody hořčice jsou kratší šešule prorostlé drobnými chloupky. Uvnitř šešulí se nacházejí hořčičná semínka žluté barvy, která jsou sklízena ve stavu plné zralosti.

Složení a vlastnosti

Hořčičná semínka jsou bohatým zdrojem širokého spektra enzymů, vitamínů a minerálních látek. Z obsažených biologicky aktivních látek je za hlavní účinnou látkou hořčice považován glykosid zvaný sinalbin.

Přirozeně bezlepková superpotravina.

Návod k použití

Semínka žluté hořčice mají široké využití. Při přípravě pokrmů lze použít semínka celá nebo mletá. Celá semínka hořčice přestavují ideální surovinu pro přípravu láků používaných při nakládání zeleniny. Vhodné jsou také při přípravě omáček a nakládání masa. Pražená semínka mají pikantní lehce oříškovou chuť a lze jimi obohatit různé zeleninové či luštěninové pokrmy. Prášek z mletých semínek je neodmyslitelnou součástí domácích hořčic.

Původ

Velká Británie